AKTUÁLNĚ

Osobní dopis k současné situaci

Milí přátelé a sympatizanti husitské fary,

píši vám osobní dopis z roudnické fary a vyhlížím lepší zítřky. Začnu ale dávnou minulostí. 8. ledna 1920 byla založena naše církev Československá husitská. Uplynulo 100 let od doby, kdy se čeští kněží římskokatolické církve vypravili do Říma k papeži s žádostí o reformu. Tehdy už dva roky existovala první republika a nálada v nové zemi byla značně vlastenecká, ale římskokatolická církev byla řízena stále z Vídně po vzoru Rakouska-Uherska a mše se sloužily ještě v latině. Čeští kněží toužili po reformě, chtěli kromě jiného, aby papež povolil sloužit bohoslužby v češtině, požadovali dobrovolný celibát nebo nezávislost na Vídni. Kněží však se svými návrhy neuspěli, dokonce byli exkomunikováni z římskokatolické církve, což pro ně v té době znamenalo velký existenční problém. S podporou svých farností a prezidenta T.G. Masaryka však založili církev novou, národní. Československá církev se hned na začátku přihlásila k odkazu české reformace, proto i později přijala do názvu slovo "husitská". Velký důraz kladla na pravidelné slavení Večeře Páně (Přijímání) pod obojí způsobou (hostie a víno) pro všechny věřící, ustanovila si (v církvi neobvyklé) demokratické zřízení a za stěžejní zásadu vyhlásila tzv. "svobodu svědomí". Téměř před dvaceti lety, kdy jsem v dubnu 2001 nastoupila jako čerstvá farářka do Roudnice nad Labem, chodili k nám na bohoslužby pamětníci, kteří si stále pamatovali vlastenecké básně první republiky opěvující husitství i novou církev. Ráda jsem jejich vyprávění poslouchala.

V tomto jubilejním roce mělo proběhnout mnoho slavností ke stoletému výročí, avšak kvůli situaci s epidemií koronaviru bylo mnoho akcí zrušeno, což je mi velmi líto.

Bohužel ani v této chvíli se nedá říci, co bude. Touto dobou vám obvykle posílám dopis s pozváním k podzimní bohoslužbě za zemřelé a k bohoslužbám v době Vánoc. Obávám se, zda nás nepotká stejný scénář jako před Velikonocemi, kdy jsme museli nechat několik týdnů zavřené kostely.

Mnozí z nás se potýkáme s nejistotou, možná i s úzkostí či s rozčilením ze starostí, které nám opatření kolem koronaviru způsobují. Mě v poslední době v mysli rezonuje Kristův výrok: "Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Podívejte se na nebeské ptactvo: neseje, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský otec živí. Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život bude-li se znepokojovat? ...Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou, a přece vám pravím, že ani král Šalamoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich... Váš nebeský otec dobře ví, co potřebujete. Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si starost o zítřek.... Každý den má dost svého vlastního trápení."

Starat se o to, co bude zítra je samozřejmá součást života každého z nás. Studujeme, abychom jednou mohli dělat to, co chceme. Chodíme do práce, abychom měli peníze. Zakládáme rodiny, abychom jednou měli děti... Staráme se každý den o vlastní existenci, o bydlení, o jídlo, o práci, o své zdraví. A když cítíme nejistotu, přináší nám to ještě větší neklid a ještě větší starost.

Někomu se snad může zdát, že ta Ježíšova výzva je nezodpovědná a naivní. V minulosti dokonce existovala sekta, jejíž členové se právě kvůli tomuto výroku vyhýbali jakékoliv fyzické práci. Jenže jde tu o něco jiného než jen o nezodpovědnost a naivitu. Výzva "nemějte starost o svůj život" se staví proti úzkostlivému strachu o budoucnost, proti takovým starostem, které nás užírají zevnitř.

My se často domníváme, že vše, co se v budoucnu stane, závisí jen na nás. Na našem vlastním přístupu, na naší vlastní pracovitosti. Ale je to mýlka. Je pravda, že ve svém životě máme zodpovědnost za spoustu věcí, ale jsou věci, které prostě neovlivníme, i kdybychom se stavěli na hlavu. Současný stav je toho důkazem. Navíc nám přílišná starost a úzkost zatemňuje ducha a nepříjemně ovlivňuje náš každodenní život.

Proto Ježíš nabádá své posluchače: "Hledejte nejprve Boží království...". Jde o to, že jako křesťané bychom měli v první řadě více důvěřovat Božímu světu a starat se hlavně o to, co symbolizuje Boží království. A to je láska k sobě samému, k druhým a ke světu, milosrdenství a odpuštění sobě i druhým. Zkrátka měli bychom zaplňovat čas svého života vším, co je dobré a co dobro rozmnožuje. Plánujme a přemýšlejme nad svou budoucností, ale nenechejme se svazovat úzkostí a nejistotou.

Klidně se každé ráno sami sebe můžeme zeptat: Co mohu udělat pro to, abych právě teď s tím, co mám, byl spokojený a šťastný? Co mohu udělat právě teď pro to, aby lidé kolem mě byli šťastní? Co mohu udělat pro to, aby svět kolem mě právě teď v tuto chvíli byl dobrý?

Boží království není něco nedosažitelného a nepochopitelného. Je to čistý pokoj a mír, který je na dosah každému z nás. Mohu ho vnímat ve svém nitru. Mohu jeho krásu prožívat právě teď. Ale vždy bude záležet na mě samotném, jestli ho vnímat chci.

Milí přátelé, pokud to jen trochu jde, moc nám všem přeji, abychom ve svém nitru dokázali tento Boží pokoj objevovat a i si ho udržovat. Ať vám Bůh žehná. Ať požehná vaše nohy tancem, uši hudbou, ústa jásotem, oči smíchem, paže silou a ruce něžností. Tak, ať vám v tomto čase žehná Bůh.

S přátelským pozdravem

ThDr. Lenka Selčanová

Vaše farářka

P.S. Pokud to jen trochu půjde, ráda bych bohoslužbu k památce všech zemřelých sloužila v neděli 25. října v 10 hodin. Aktuální informace o bohoslužbách budu vkládat na svůj web www.husitiroudnice.cz nebo, budete-li chtít, pošlu vám informace pomocí SMS. V takovém případě mi, prosím, napište své telefonní číslo. Mé je stále stejné: 605 445 739.