Ukrajinská vlajka vlaje na mnohých budovách v naší zemi, vkládáme ji na své účty na sociálních sítích, zdobíme si jí své oblečení a občas také díky tomu narážíme na nepochopení některých lidí, kteří se domnívají, že přes všudypřítomnou modro-žlutou jsme úplně zapomněli na své národní barvy.
Mnozí cítíme velký smutek a rozčarování z této smutné a zbytečné války.
Svatební sezóna u nás byla letos zahájena krásným symbolickým gestem. Manželský pár se po několika letech rozhodl obnovit své manželské sliby a přijmout Boží požehnání svého vztahu.
Ve Starém zákoně najdeme krásný téměř románový příběh o Rút. Je to Moábka - žena z pohanského národa. Stává se však manželkou Judejce, tedy je přijata do vyvoleného národa. Její muž umírá a ona se stává vdovou. V té době vdovy, pokud se jich neujal žádný příbuzný zemřelého, byly často odsouzeny k velké chudobě. Protože se Rút ocitá v nepříliš...
V Bibli se píše: "Všechno je mi dovoleno, ano, ale ne všechno prospívá." Tady by se dalo skončit. Ale tak trochu anarchistická myšlenka pokračuje dál: "Všechno je mi dovoleno, ano, ale ničím se nedám zotročit." Ne všechno nám prospívá, souhlasíme, ale jsou věci, které nás dokonce zotročují. Největším otrokářem pak je naše vlastní mysl, naše ego,...
V Lukášově evangelium můžeme najít Ježíšovo známé podobenství o svatbě a zasedacím pořádku, které je namířeno proti pyšným a příliš sebevědomým lidem. "Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty (...) Neboť každý, do se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bývá povýšen." Díky...
Když Ježíš vycházel z jeruzalémského chrámu (dnes už z něj zbyla jen tzv. Zeď nářků), řekl mu jeden učedník: "Pohleď, mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." Zdá se vám to smutné? My lidé dokážeme vytvořit mnoho krásných věcí, ale také dokážeme...
Blížíme se k první adventní neděli a tak je nasnadě otázka: čím je pro nás advent? Časem očekávání? Těšení se? Časem úklidu a úklidu a úklidu? Myslíme si, že musíme být od teďka povinně plní adventní radosti? Myslíme si, že musíme každému popřát krásné svátky a mile se usmívat? Ne, nemusíme. Každého z nás zastihne advent v jiném rozpoložení....
Když všichni usnou a svět se zklidní, přichází chvíle tiché meditace, chvíle, kdy jsem jen já a... ne, vlastně nejsem JÁ. Moje já v tom tichu mizí... ne, vlastně nemizí, jen se stane na pár okamžiků součástí nečeho neuchopitelného a přitom tam blízkého, součástí věčnosti... A to je tak opojný pocit, že ho chcete opakovat tak často, jak jen to jde. ...
Tuto Ježíšovu výzvu (Markovo evangelium, 8. kapitola, 34. verš) vykládali již mnozí teologové. A mě napadá, zda je vůbec zdravé zapřít sebe sama? Většinou se můžeme setkat s názorem, že zapřením "sebe sama" se míní postoj, kdy dokážeme odložit své vlastní zájmy a místo toho, abychom se starali jen o sebe, staráme se o druhé. Jen je tu jisté...