Zrada versus láska

16.03.2018

Tehdy jim Ježíš řekl: "V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: 'Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.' Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje."
"I kdyby od tebe všichni odpadli," prohlásil Petr, "já neodpadnu nikdy!"
Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš." Petr se ale dušoval: "I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!" A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci. (Bible, Nový zákon, 26. kapitola)

Petrovo zapření je významný psychologicky text. Petr coby "skála", na které chce Ježíš postavit budoucnost své církve, by měl být dokonalým učedníkem. Alespoň mi to očekáváme. Když mu Ježíš předpovídá okamžik zapřeni, Petr mu nechce věřit.

Je odhodlaný bránit Ježíše za každou cenu a za jakýchkoliv podmínek. Nechce se mu věřit, že by mohl být tak zbabělý. A přesto se ta situace stane přesně tak, jak Ježíš řekl.

Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje." On to ale přede všemi zapřel: "Nevím, o čem mluvíš!"
Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: "Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu." Petr ho však znovu zapřel. "Toho člověka neznám!" dušoval se. Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: "Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!" Tehdy se začal zaklínat a přísahat: "Toho člověka neznám!" A vtom zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: "Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš." Vyšel ven a hořce se rozplakal. 
(Bible, Nový zákon, Matoušovo evangelium 26 kapitola,69-75 verš)

Mezi jednotlivými Petrovými zapřeními ubíhá určitý čas, takže je zřejmé, že v tu chvíli zapíral Ježíše zcela vědomě a plánovaně. Jeho odhodlání bránit svého pána bylo pryč.Proč? Proč Petr, na kterém Ježíš staví budoucnost své církve, není dokonalým učedníkem?
Pro nás přináší text úžasné ulehčení. Vidíme, že Petr je obyčejný, chybující člověk. A přesto je Ježíšovým učedníkem par excellence.Co z toho pramení: Nikdo není dokonalý. Ani učedníci, ani my. Přesto jsme Bohem milovaní a přesto získáváme možnost být blízko Krista a podílet se na tvorbě Božího království.

Může se nám zdát, že to není fér. Že to je dokonce tak trochu pokrytectví. Máte utkvělou představu, že v církvi mají být všichni napůl svatí. Ale ve skutečnosti kdejaký "floutek" může být blízkým Kristovým spolupracovníkem. My se snažíme, seč můžeme, být těmi nejdokonalejšími z dokonalých, abychom si zasloužili Boží blízkost. A pak je tu Petr, který je obyčejný, často nechápavý a natvrdlý a pak se ani neumí zachovat jako chlap. A to je "skála" - budoucnost církve. Mnoho lidí se takovým způsobem na křesťany divá. Jako na nefér podnik....Jenže křesťanství nestojí na lidech a jejich dokonalosti. To by brzo skončilo. Nestojí na lidských zásluhách. Není odvislé od našich výkonů. Je postavené na BOŽÍ LÁSCE, která jediná je dokonalá, viz 1.Kor 13, 8-13.Když jsme všichni tak nedokonalí, může nás napadnout, jaký je pak rozdíl mezi křesťany a nekřesťany? Vždyť jsme všichni stejná pakáž. Jen s tím rozdílem, že křesťan udělá něco špatně, pak odprosí Boha, ten mu odpustí a jede se dál.Křesťan a nekřesťan - to je jako vztah mezi sourozenci. Jeden žárlí na druhého, že se pěkně usměje na tátu a všechno mu projde.
Klíčem všeho, stejně tak jako smyslem a cílem toho všeho, je láska.Křesťan (Petr) nedělá chyby proto, že by chtěl být zlý. A říkal si "však on mi to odpustí". Jen si prostě neumí pomoct v dané chvíli. Je to stejné jako když my se dostaneme do situace, kdy lžeme, víme, že lžeme, někde v hlavě nám tam bliká červené světýlko, které nám říká, že naše jednání je špatné, ale nemáme sílu v tu chvíli reagovat jinak. Stejné to bylo s Petrem. Když ta situace odezní, říkáme si: "měl jsem udělat tohle, měl jsem mu to říct tak a tak..,"Víte jaký je podstatný rozdíl mezi křesťanem a nekřesťanem? Nekřesťan neumí přijmout fakt, že ve světě existuje láska, která je bezpodmínečná, která není závislá na našich chybách. Od rodičů jsme učeni, že musíme být hodní, pomáhat mamince, pěkně nahlas zdravit a neodmlouvat a automaticky to pochopíme tak, že tím si ZASLOUŽÍME lásku rodičů. Tzn. když budeme zlobit, nebudou nás mít rodiče rádi. ale je to kravina. Je to chyba v matrixu. Správní rodiče milují své dítě nezávisle na tom, co dělá, i když mu to takhle otevřeně neřeknou. Stejně tak je tomu s Bohem.Bohužel mnoho lidí to neví a zbytečně se tak připravují o láskyplné vztahy nejen na mezilidské úrovni ale i na té Boží. Náš pozemský svět nás přímo nutí k tomu, abychom byli výkonní a dokonalí - i když jen na té přízemní úrovni. Ale my pak stejně z toho pochopíme, že abychom byli dokonalí, musíme mít určité auto, "in" oblečení, správný makeup a účes, k tomu musíme v zaměstnání stále zvyšovat výkonnost, abychom byli skutečně "super"... a věříme, že když to dokážeme, svět nás bude mít rád. Tak přesně tohle je nefér podnik - pracovat pro svět. Tohle je to pravé pokrytectví, které se nás snaží opít rohlíkem skrze televizní reklamy a přeplněné výlohy.

Přitom jediné, co potřebujeme k dokonalému životu je zažít a přijmout bezpodmínečnou lásku. Ať už na té lidské úrovni nebo na té Boží. Zažít lásku, která je "shovívavá, laskavá, nezná závist, není chlubivá ani domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy a není škodolibá. Jediné, v čem si libuje, je pravda." (Bible, Nový zákon, 1. list Korintským, 13. kapitola)